Rozhovor s majitelem společnosti

a sešel se se mnou na kávu, aby mi zodpověděl mé zvídavé dotazy. Generální ředitel má ke své firmě tak blízko, jako milující matka ke svému dítěti. Pečuje o ni, v těžkých chvílích se snaží být její oporou a každým dnem pracuje na jejím zdokonalování. V rozhovoru s tímto energickým mužem se nejen dozvíte, jak on sám slaví Vánoce, ale sdělí také pár rad pro začínající podnikatele.

Vánoční shon už opadnul. Patří toto období k Vašim oblíbeným? A pokud ano, co na něm máte nejraději?

Dříve jsem neměl Vánoce moc rád, ale v poslední době nejsou špatné, teď když mám malé děti, je to doma mnohem hezčí. Myslím si, že Vánoce dělají ženy, chlap to tak neumí. Na některé Vánoce i před několika lety mám určité vzpomínky. No a na tyhle budu vzpomínat jak na písničku od Neckáře – Půlnoční. Já si myslím, že to bude obrovský hit.

Jaké vánoční tradice s rodinou dodržujete?

Se svou současnou přítelkyní, se kterou jsem deset let, mě překvapilo na první Vánoce, že jsme měli tři druhy ryb, její otec je totiž výborný a vášnivý rybář. U rodičů byl vždycky jenom kapr, který mi vůbec nechutnal, tak jsem vždycky měl rybí filé.

My si spíše vymýšlíme své tradice, ty, které ty moje dva divochy zabaví, ten starší syn je už klidný. Já to období nemám jako moc rád, protože Vánoce jsou 3 dny klidu a starší generace chce, aby se nic nedělalo, sedělo doma a jedlo. Možná když dříve všichni tvrdě makali, dřeli na poli apod., tak potřebovali odpočinek, no a já během roku nedřu, takže pro mě ty Vánoce nejsou dobou, kdy potřebuju ještě více odpočívat, nic nedělat.

Firma Stoklasa se stále rozrůstá, když navštívím Vaši prodejnu, tak téměř pokaždé praská ve švech. V čem vidíte sílu Vašeho úspěchu?

No to je zajímavé, my jsme teď v tom centru vlastně jeden rok a jeden měsíc. Já vždycky jdu kolem naší prodejny na Kuřím rynku a tam hned blízko je taková prodejna s kosmetikou (pozn. red. Loccitane) a tam není nikdy ani noha a u nás je pořád tak plno lidí. U nás se asi ti lidé zdrží déle, než si to všechno projdou. Myslím si, že tam je průměrný zákazník 15 – 20 minut, možná i půl hodiny. No a jinak věřím, že se pořád držím toho svého, co jsem si kdysi slíbil, že třeba někdo např. začne dovážet auta a teď to vidí soused a další soused a všichni najednou, nebo plno lidí začne dovážet auta a okoukávají od okolí, co dělá apod. A všichni si myslí, že na tom zbohatnou. A já se držím takové své filosofie, že pořád jakoby děláme to svoje, orientujeme se na textilní galanterii. Nesnažím se okoukávat ze svého okolí. Okoukávám, to ano, ale z jiných světadílů. Takže si myslím, že se držíme své filosofie a prodáváme zboží, které ostatní nenabízejí. Firma prosperuje, nemá žádné dluhy, a přesto o nás lidé říkají, že u nás v prodejnách je levno. Já to nechápu, mně se zdá, že vůbec není levno. (smích)

Ano, je u Vás levno, i já jako studentka to oceňuji. (smích)

Nevím, možná proto, že nechodím do konkurenčních prodejen. Já taky okoukávám asi jako všichni, kteří budují nějakou firmu. Teď jsem dostal k Vánocům takovou knihu o Stevu Jobsovi. Myslím si, že je to úplně šílenec, z jakých všech možných věcí čerpal, říkal, že ty nejlepší nápady se tvrdě kradou, a já právě z jiných světadílů. (smích) Lidé tady z okolí kradou nápady od sousedů a to je málo.

Například zrovna včera jsem v televizi viděl takový nápad. Nějaká Němka vymyslela prodejní automaty na deštníky a prodává to už v Německu a v několika dalších státech a říkala: „já jsem to ukradla na Taiwanu“. (smích) Fakt to normálně na tvrdo řekla. Ten deštník je zajímavý tím, že stojí v přepočtu stovku, což je myslím levné a bez deštníku v takovém počasí jako je teď, se obejde málokdo.

Zmínil jste prodejnu v centru Ostravy, která nedávno oslavila své první narozeniny. Stala se podle Vás oblíbeným nákupním místem Ostravanů?

No je to zajímavé, že vlastně před rokem a měsícem jsme si ji najali a teď jsme v prosinci měli dvojnásobné tržby než loni. Asi proto, že si nás opravdu lidi našli. Já jsem tomu moc nevěřil, pořád jsem hledal prodejnu na Masarykově náměstí, ale byl jsem asi na pěti nebo šesti místech, pořád jsem tam různě chodil, kde by to bylo nejlepší. Ten Kuří rynek vypadá, že je takový domácký, možná, jak tam bylo ještě to kluziště, tak se mi to strašně moc líbilo. Řekl bych, že si k nám hodně lidí našlo cestu. Uvidíme, co bude teď v dubnu, když se bude otvírat Nová Karolina.

Plánujete otevřít prodejnu i tam?

Chtěli jsme tam, ale ty nájmy jsou tam obrovské. A my neradi chodíme s prodejnami do míst, kde si musíte vybudovat stropy, podlahy, vchod do prodejny apod. Je to asi běžné u velkých světových sítí, že si vlastně ty firmy budují to místo podle své představy, ale pro nás to jsou stovky tisíc a nevíme, jestli nám tam ti lidé budou chodit.

Celá ta Karolina je v podstatě prodaná, už tam jsou jen dvě místa volné. To je zajímavé, když je teď ta krize. (smích) Raději jdeme už spíše do zavedeného prostoru. V tom centru v prodejně to zrekonstruoval předchozí nájemce, byla to firma Lacoste nebo něco podobného, ale taky jim tam chodilo asi málo lidí, zrekonstruovaná byla ale úžasně.

Zdá se, že se celý ten „masarykáč“ má stěhovat do Karoliny, a tak má pomalu upadnout v zapomnění. Co vy na to?

Já myslím, že ne. Trošku to opadne, ale ti Ostravané tam budou chodit nadále. Já třeba osobně mám rád v Praze Staré Město. Líbí se mi ty malé prodejničky, firmy, návrháři, které člověk nevidí nikde jinde v Praze. Nelíbí se mi velké nákupní centra, je to všude stejné. Byl jsem z toho samozřejmě oslněn, ale v poslední době vyhledávám takovou tu jedinečnost, a možná i to my nabízíme.

Plánujete otevřít ještě nějakou prodejnu v ČR?

Ano určitě. Vlastně s těmi prodejnami jsme začali před pěti lety a to bylo v takové jakoby garáži, myslím ta první prodejna. A když měla tržby 20 tisíc za měsíc, tak jsme si říkali výborně. (smích) Za poslední rok ty prodejny běží dobře. Poslední je otevřená v Praze v Holešovicích. Když jsem si všimnul před rokem na internetu, že pro zákazníky je důležité, když má internetový obchod své výdejní místo. Tak jsme si řekli, že to spojíme. V každém krajském městě budeme mít jednu prodejnu, kde bude zároveň i výdejní místo. Lidi k nám přijdou pro balíček. I já, i když mám asi dost peněz, tak si zajedu do nějaké výdejny e-shopu, když vím, že je třeba v Ostravě. Zákazníci ušetří třeba 50–60 korun a ujistí se fyzicky, že ta firma existuje a ví, kde si můžou vyreklamovat zboží. Kladu si teď za cíl mít v každém krajském městě prodejnu, v podstatě protože jsem si nedávno kupoval oblek u Steilmann v Ostravě a všimnul jsem si, že mají adresu své prodejny v každém krajském městě a v Praze jich mají deset, tak jsem si řekl aha, tak v Praze je potřeba víc. V Praze budeme otevírat další prodejny, vlastně do té doby, než nám nebudou klesat tržby na těch dalších pražských prodejnách.

Plánujete další rozšíření sortimentu? Například více doplňků pro muže?

Ten poměr prodeje je nějak vysledovaný, že když je 100% prodeje, tak je 10% pro muže, 30% pro děti a 60% pro ženy, takže moc ne, necháme ty chlapy stranou úplně. Já sám na to taky vždycky nadávám, když přijdu do prodejny, tak škádlím prodavačky a říkám jim: „co tu máte pro muže“, vím, že tam nic nemají, ale schválně jim to říkám. V Praze je taková pánská pasáž, no ale já tomu moc nevěřím.

My jsme rozšířili sortiment před pěti lety, trošku nám začala stagnovat textilní galanterie, které se věnujeme už dvacet let. Tak jsme museli připravit nějaký další sortiment a blízko k tomu nám pomohlo setkání s jednou nadšenkyní z Opavy, která přišla do firmy pracovat jako fotografka. Nakonec se z ní stala nákupčí bižuterních polotovarů. Máme dnes 6 500 karet bez ohledu na barvy. Kdybychom to spočítali i s barvami, tak máme asi 30 – 40 tisíc položek, což je strašně moc, já bych to chtěl naopak zúžit. Teď jsem slyšel, že je nějaká poptávka po kloboucích, takže jak se tato móda objeví, tak to zavedeme. Před asi 5 lety jsme zavedli shakiru, hodně se to rozrostlo, ale teď stagnuje a v podstatě to jde dolů a v módě už jsou jiné tance.

Jak jste přišel s nápadem prodávat bižuterii a komponenty k jejich výrobě? Co vás k tomu vedlo? Byla to souhra náhod?

Taková nejprodávanější věc z bižuterních komponentů je afroháček, a my jsme asi před 4–5 lety bojovali tady na firmě, když tehdejší obchodní ředitel říkal, co to je afroháček, to nikdo neví, to je prostě polotovar na náušnici, nebo tak nějak se to jmenovalo. Tak to jsme už prodávali nějaký čas. Další základní sortiment z bižuterních polotovarů, který prodáváme, je rokajl, jakoby korálky nebo perličky, to jsme už taky prodávali dlouho. No a potom pomohlo to náhodné setkání. Do e-shopu se ucházela o místo fotografky Klára Šeděnková, která byla zároveň korálkářka a tomu sortimentu rozuměla. V podstatě tedy přišla jako fotografka, ale než nastoupila, tak už byla nákupčí bižuterních polotovarů.

Na jakou cílovou skupinu jste se tehdy zaměřovali, a jak je tomu nyní?

V podstatě pořád ženy a ženské hobby. Pořád se mi zdá, že pro muže tu je Hornbach a další asi tři hypermarkety, ale ženy nemají možnost si to hobby nějaké koupit, v nějakém velkém prostoru. V poslední době si myslím, že ženy už vydělávají dobře, že se můžou samy uživit, platit si i byt a nejsou závislé na chlapovi, takže taky mají více volného času.

A konkrétně věková kategorie?

To je už dáno tou textilní galanterií jako předtím. Já si myslím, že v Ostravě v centru k nám chodí vyšší střední třída. V Ostravě jsou galanterie, ale všude jen základní sortiment, a my bychom chtěli dát do těch prodejen to, co nemůžou nikde jinde sehnat a také i drahou galanterii. Aby se mohla i notářka, když si přijde koupit knoflík, odlišit od jiných.

Jako podnikatel se těšíte velkému obdivu a úspěchům, co byste poradil mladým začínajícím podnikatelům?

Já se dost učím od studentů. Ti musí vlastně pořád šetřit, jelikož nemají žádné peníze nebo málo peněz. Všechny věci např. mobil, software, hry nebo se spolu navzájem kontaktovat, volat si, psát si… vše co nejlevněji. No a od nich se dá hodně přiučit, protože když to člověk zavede potom do normální firmy, tak nemusí mít drahé počítače a software na komunikaci mezi lidmi od Microsoftu, ale může použít levné věci, jako skype, icq a dneska už to vidím, že se to všechno směřuje na facebook, že sociální sítě budou za 10 let ovládat svět. Takže bych jim poradil, aby si udělali e-shop a aby se věnovali všemu možnému kolem sociálních sítí. V podstatě je fenomenální, že když jsem já byl malý, tak jsem s rodiči měl velmi málo společných zájmů. Dneska u nás doma máme s dětmi stejné zájmy, filmy, tablety, ovládáme Apple výrobky. Takže bych jim poradil, ať si udělají e-shop. To je moje rada.

Vy a předsevzetí do nového roku, co byste popřál své firmě?

Já bych chtěl zhubnout. (smích) Ale musím na to nějak chytře, nevím ještě přesně jak. Včera jsme se bavili s přítelkyní, že bychom si najali nějakou dietoložku přímo, protože ona taky přibrala, co jsme se k sobě vrátili. Já jsem přibral přes deset kilo, které jsem předtím asi rok shazoval cvičením a takovou nenásilnou formou, protože nevydržím držet nějaké diety. Dřít v posilovně to ano.

Firma funguje dobře. Já mám takové vlny, kdy mám plno nápadů, potom jsem zase takový klidnější. Teď je velká vlna za námi a spíše potřebuji chodit po Olomouci, po Liberci a hledat to nejvhodnější místo pro prodejnu. Co bych tedy popřál svojí firmě? Aby tady bylo co nejvíce chytrých lidí.

Děkuji panu inženýrovi za příjemný a zajímavý rozhovor a nejen jemu, ale i celému osazenstvu přeji spoustu spokojených zákazníků a dostatek práce v roce 2012.

Lucie Steffková, Kateřina Pomykalová